Když jsem v roce xyza (kde x<2) přišel do Žiliny, jedna z prvních věcí, s kterou jsem se tady setkal, bylo neskutečné množství vtipů na kysučany. Říkal jsem si, že každý kraj má své vtipy na „sousedy“ a že nemůže být tak zle, jak to v těch vtipech chodí.
Za dlouhou dobu pobytu v Žilině jsem neměl tu čest zažít ty pravé Kysuce na vlastní kůži. Žít s nimi, v jejich kraji. Jen občasné návštěvy nic nenaznačovaly, že by na vtipech bylo něco pravdy…

Nějaká příhoda z počátku tohoto století z malé krčmičky někde uprostřed neprostupných lesů Kysuc to nemohla změnit.
S přáteli a malými dětmi jsme byli na chatě u jednoho z nich. Při odpolední procházce s dětmi jsme se zastavili na jedno točené s borovičkou a nějakou zmrzlinu pro děti v místním šenku. To, že tam byl bezhlavý štamgast ani nebudu vzpomínat. (seděl vzpřímeně ožratý jak divá sviňa za stolem tak, že měl hlavu položenou na stole a zezadu vypadal jak bezhlavý jezdec. Já vím, že to medicínsky není možné, ale jak říkám… Kysuce. Bylo kolem 13:00). Večer jsme si my s většími dětmi šli dát točené s borovičkou, zatímco ti s malými dětmi je museli koupat a dát spát. Při příchodu do plného šenku se nás pan majitel, který tam odpoledne nebyl (byla tam jen jeho žena) ptá, kterou tu borovičku si dáme? Manželka jej dloubne do žeber a popod fousy utrousí „daj tu drchšiu, ty sú z mesta“. Do dnes si pamatuju, že výčepní lihovina Borovička byla poldeci za 7Sk a poldeci Koniferum Borovička za 13Sk

…až do doby, kdy jsem v době před koronou byl požádán o focení svatby na Kysucích. První malý pohled za oponu. Opravdu malý náhled. Ani ne tak do rodiny svatebčanů, ale do atmosféry samotných Kysuc. Vzpomněl jsem si na mé první chvíle v Žilině a vtipy. Začínal jsem uvažovat o tom, že na každém šprochu, pravdy jest trochu. Začal jsem se trochu zajímat a jak s oblibou rád říkám: nevěřím komunistům. Protože sám Novotný slíbil, že v Kysucké bráně postaví přehradní stěnu a Kysuce zaplaví velkou přehradní nádrží. Nikdy na to nedošlo. Sliby, chyby. Už jim nevěřím a přitom takový dobrý nápad to byl.

Od května mám vlastní trasu kurýra po dolních Kysucích. Začínám u sebe doma v Budatíně a Považském Chlmci a jedu směrem na sever, po obou stranách řeky Kysuca, až po Kysucký Lieskovec a Lodno. Musím uznat, že první týdny jsme se kochal. Je to krásný až překrásný kraj s neskutečnými výhledy. Dostal jsem se na místa, kde jsem nikdy nebyl a slíbil jsem si, že budu v průběhu své kurýrské práce více fotit. Občas něco cvaknu a snad sem něco budu i dávat.

V průběhu tohoto času jsem zažil množství zážitků a nekteré z nich jsem zveřejnil na twitru s hashtagem #kuryrakysuce. Budu v tom pokračovat jen s malou změnou. Krátké příhody zůstanou na twittru a ty dlouhé budou mít odkaz na mou stránku tak, jak jsem to udělal se svým předcházejícím zážitkem.

No ale abych dostál nadpisu…

Nejsem najivní mladý chlapec, abych si myslel, že celé Kysuce jsou takové, jak se o nich říká. Vím, že se jedná o jeden z regionů, kde životní podmínky nikdy nebyly snadné, že přírodní podmínky míchání genetické výbavy nijak neulehčily a že uživit se zde nebylo med lízat. Takových regionů je na samotném Slovensku několik a o všech se říkají vtipy a dělá se z nich sranda. Oraváci, Liptáci, Detvianci na tom jsou úplně stejně. Dokonce i Záhoráci, kteří mají tu výhodu, že tam jsou (nebo aspoň byly) výrazně přijatelnější zimy, než např na těchto Kysucích. Proto se Vám, milí Kysučani, chci aspoň trochu omluvit, že popisuju vtipné, humorné, možná někdy i smutné příhody a poukazuju na to, že příroda má smysl pro humor a ne každému dopřeje. Ale je mezi Vámi mnoho chytrých a milých lidí, s kterými se rád setkávám a musím se přiznat, že mě bavíte. Bavíte mě čímdál víc a každou jízdu na Kysuce si užívám. Ne jen pohledem na nádhernou přírodu, ale i samotnými střetnutími s Vámi. Měl jsem už pár takových dní, kdy jsem ráno přišel do práce s depkou a s chutí všechno zabalit a po pár rozdaných balících jsem ožil a vlili jste mi sílu do žil, za co Vám neskutečně děkuji.

Jen mi prosím na závěr dovolte otázku a vysvětlete mi jednu věc, která mi vážně nejde do hlavy. Jak je možné, že když 3/4 Kysúc pracovalo na Ostravsku, jste byli tak najivní, že jste podporovali (a stále v jisté formě podporujete) Národní stranu, která měla odjakživa v plánu osamostatnění Slovenska. To jste neviděli, že v ten samý okamžik přijdete, jako zahraniční pracující, o práci? Že stejná/é strana/y měly fiktivní „problém“ s Maďary, které 9/10 z Vás nikdy nepotkalo a nevidělo…

…a teď ještě slibuji, že se budu snažit být vtipný a nikoho neurazit. A pokud se tam někdo najdete, berte to s nadhledem.

Váš „kurýr a Kysuce“