Za nějaký měsíc uplyne rok, co jsem trochu změnil svůj život a začal novou etapu zbytku mého/našeho života.
Začal jsem dělat kurýra. Co budu zastírat. Začátek byl těžký. Ač mám rád řízení a mám najeto jistě přes 1milion km, neviděl jsem to nijak růžově. Začal jsem jen jako řidič u dopravce a viděl jsem to jako velký špatný. Ani jsem nevěděl za kolik a ve výsledku jsem zjistil, že dělám gastarbajtra za méně meněz než mí kolegové. Co si budem. Toto nemůže mít dlouhého trvání.
Navíc jsem (ex-post) zjistil, že mě k tomu ještě natáhl, ale to by bylo na další článek. Jiné cesty v tu chvíli nebylo.
Jenže… voják se stará, voják má a líná huba, holé neštěstí. Zeptal jsem se, jestli bych nemohl začít dělat sám na sebe se svým autem. Osobním SUV (za posledních x let je tu na nespočetně fotkách). Tak jsem od 1.2. začal jezdit sám na sebe. Pomohlo tomu to, že stále řádí korona, není dostatek lidí a sem tam někdo vypadne. Sem tam potřebuje někdo vypadnout na dovolenou, k doktorovi, s autem do servisu. Začínám dělat záskok. Auto jsem si upravil tak, abych do něj naložil co nejvíce. Měním trasy, měním vesnice. Je to náročné, protože doručovat v místech, kde to neznáte, je pěkně na bednu. Ale udělal jsem si „rituály“ a postupně jsem se dostával do automatizované práce. Zní to divně, ale toto je cesta, jak být dobrým kurýrem.
Únor docela ujde jak s prací, tak s výdělkem. Březen a duben je čistý záskok a většinu dnů jsem na čekačce.
Poslední týden v dubnu a je to tu.
-„Martine, přichází ta doba, od 1.5. máš svou trasu. Jste tu dva, vyber si, kterou chceš.“
-„Jsem služebně mladší, nechám to na Stanovi, ať si vybere on, já vezmu tu druhou“
…
-„Ok, máš Kysuce. Stano si vzal město. Podle mě mají Kysuce větší potenciál“ (ani neví, jakou měl pravdu)
Chtěl jsem jezdit „doma“ a to se stalo. Mám trasu od Považského Chlmce a Budatína po obou stranách řeky Kysuca až po Kysucký Lieskovec.
- Credit: www.uhrak.eu cvrcek@uhrak.eu