Do Kodaně

Rozhodli jsme se, že vyrazíme za Maťou. Ano, teď v době lockdownů a omezeného cestování. Začali jsme zjišťovat, za jakých podmínek můžeme přicestovat do Dánska. Rozhodli jsme se, že pojedeme se psem a tím padlo rozhodnutí na cestu autem. Hlavně z toho důvodu, že lowcoast aerolinky psy neberou a normální linky chtějí polovinu z letenky. Dál je jasné, že autem se dostaneme domů i po tom, když se zruší letecký provoz.
(btw: ještě před časem by se nám takovéto uvažování zdálo zvrácené)

Takže podmínky: Maťa musí bydlet v Dánsku (kopie IDcard), k tomu kopie volně přeloženého rodného listu, negativní covid testy ne starší 24hodin (při vstupu do Dánska)

Den cesty ráno vstáváme čím dřív a jdeme na test. Vzali jsme si vytištěný formulář dánské policie na covid test, který potřebujeme při vstupu do Dánska. Chvilku jsme si vystáli (asi 4 lidi před námi – 1 z nich byl pozitivní). Dostali jsme test a dokonce byli tak milí, že nám vyplnili a orazili dánské potvrzení. Vrátili jsme se domů, vzali psa na hodinovou procházku a vyrazili směr sever. Dnes nás čeká cca 450km Cesta úplně v pohodě. Pes dostal celou zadní sedačku a spí skoro celou cestu. Občas nakoukne z okna, občas cosi chce od nás k jídlu, ale jinak pohoda. SK/CZ hranice vůbec nic, žádná kontrola. První zastávka – ostravski mekač pyčo. Dali jsme si oběd, já se stihl zadrbat mikinu hořčicí a mohli jsme jet dál. CZ/PL hranice zase nic. Takže směr Opole a dálnice na Berlín. Asi 10km před hranicemi máme nocleh. Krásný pension nebo hotel a úplně plný. Jen jsme museli předložit potvrzení, že jedeme „pracovní tranzit“, jinak nás nesmí ubytovat.
Ráno dáváme stejnou rutinu. Hodinová vycházka se psem a vyrážíme na druhou půlku cesty. Cca 550km na trajekt do Puttgarden (D). Přijíždíme k trajektu, vyzdvihneme si lístky. Je 14:50. Další trajekt jede 15:15. Řaďte se do line 3. Jsme tu sami. V momentě, kdy zastavíme, na semaforu skočí zelená a my jedeme k trajektu. Řadíme se do dlouhé fronty 2 os. aut. Celkem jsme 3 a 10 kamionů. Za minutu vjíždíme na trajekt a ve 14:54 se odlepujeme od břehu. Celý trajekt pro 14 lidí. Jen my jsme byli 2 osoby v autě. Na vjezdu do Dánska nás čeká důkladná kontrola všech dokladů. Žádný stres, jen důsledná kontrola vč. kontroly čárového kódu na IDcard, kontrola jmen na rodném listě vs. občanské průkazy a… šťastnou cestu a příjemný pobyt. Zbývá nám cca 140km a jsme u Mati v práci.
29.1. – všechno nejlepší bratře. Dopoledne se jdeme projít po dánském sídlišti a na Royal golf hřiště, které je cca 300m od bytu. Na hřišti se hraje celoročně na letní jamky, pokud zrovna nemrzne. Ale zrovna mrzne a nikdo nehraje. Při příští návštěvě si už konečně půjdu zahrát. Odpoledne jdeme zaparkovat auto na jedno z mála neplacených parkovišť v Kodani, které je blízko moře a tak jdeme na procházku po pláži. Po zamrznuté pláži. Psa jsme úplně unavili a tak spí až do rána.
Zatím nám vychází počasí a tak jdeme s Maťou do práce do centra Kodaně. Projdeme si prázdný Nyhavn a blízké ulice. Přes Christianii (tam jsme bydleli přesně před rokem, když se pandemie teprve odpoutávala od Číny). Když tak nad tím přemýšlím, náš pes má už nacestované víc, než průměrný ficovolič, který byl maximálně ve svém okresním městě, zato náš pes už byl kromě Slovenska a ČR také v Polsku, Německu a Dánsku. A to jej máme od února minulého roku a v podstatě nezná nic jiného, než lockdown.
Stále máme super počasí a dnes má Maťa volno, tak jedeme na sever do města Helsingør, podívat se na hrad Kronborg – hrad Hamletův. Pár fotek ze fotoalbumu dole.
Přichází únor a s ním zima a začíná se kazit počasí. Maťka dnes dělá z domu, já taky musím pracovat a tak máme doma homeoffice. Maťa je jeden den doma, jeden den pracuje v hotelu a my se přizpůsobujeme. Však jsme přijeli na návštěvu. Ještě se nám vyčasilo a jdeme se podívat do nějaké ulice, „kterou bychom v Kodani neměli minout“. Teda aspoň podle průvodců. Nějaká Olufsvej. Jo, asi v létě nebo když jsou turisti… Ulice je pěkná, jen chybí ta atmosféra turistů. Tak aspoň dáme zabrat Charlie a protáhneme ji k malé mořské víle a po břehu přístavu až na Nyhavn a za Maťou do Generátoru. Úplně jsme ji odrovnali a vypadá, že s námi už nikam nebude chodit. Už jí asi dáme pokoj, protože přichází zima. Sice jen 0 až -5st, ale fouká a pocitová se hýbe někde kolem -15stC Už ji chodíme jen venčit a na krátké procházky. Díky tomu, že tu máme auto, zajedeme neco koupit i do IKEA a pomůžu Maťce namontovat. Dovezli jsme jí i hodiny z cestovky, kterou jsme díky pandemii zrušili.
Ani se nenadáme a dva týdny utečou jako voda. Co se dá dělat. Říká se, že návštěva a ryba druhý den smrdí, ale Maťa to s námi vydržela skoro dva týdny. Asi by to vydržela i déle, ale na Slovensku se chystají nějaké změny a my bychom se rádi dostali domů. Na vstup na Slovensko potřebujeme PCR testy, tak po cestě z IKEA se jedeme otestovat. Za 50€. Paradoxně je to levnější, než u nás doma. Zza 3 hodiny máme výsledky a zítra můžeme vyrazit. Takže ráno vyrážíme.
Už to máme odzkoušené, že se dá cesta udělat za den, ale je zima a spíš počítáme s tím, že někde přespíme.
Jedeme v pondělí ráno. Přes noc lehce nasněžilo a do rána je -5. Fouká silný východní vítr v nárazech 90km/h. Dálnice je místy zafoukaná a dělají se sněhové jazyky. Asi 50km před trajektem chytáme na dálnici posypače a ti s námi jedou skoro celou cestu. Trajekt chytáme jen tak tak a když vjedeme do podpalubí, ještě nestihneme vystoupit z auta a už loď vyplouvá. Jsme tady jen 3 os. auta. Tentokrát nevidíme nákladní, ale těch tu bude trochu víc, protože je pondělí. Silný vítr dělá vlny a opírá se do boku lodě. Lepší je sedět, než chodit po chodbách. 40 minut a jsme v Německu. Sníh nás naštěstí začíná trápit až 80km před Berlínem a máme na výběr dálničním okruhem, který je o cca 20 minut delší nebo dálnicí přes Berlín. Jelikož silně sněží a my jedeme do 80km/h, jedeme přes Berlín. Špatné rozhodnutí. Nasněžilo čerstvých cca 15cm a němci jezdí na letních. A tak se stalo, že to někdo kdesi opřel o svodidla a my museli z dálnice do města. Město, sníh, letní gumy… takže se motáme po Berlíně a čekáme, až se někdo rozjede… My jsme v pohodě, my jsme z hor 🙂
Zabili jsme asi 2 hodiny a padá možnost, že dojedeme domů bez přestávky. Jedeme, co to dá a naštěstí pod Berlínem přestává sněžit. Je sice nasněženo, koleje, přimrznuto, ale jedeme. Opačný směr to je samý kamion a na hitlerově dálnici v Polsku je v protisměru zkřížený kamion a za ním stojí ve všech pruzích kamiony. Kolona asi 10km. Dozvídáme se, že v Německu jsou některé dálnice uzavřené a proto tu je tolik kamionů. Tisíce kamionů proti nám. Stojí v kolonách, na odpočívadlech, na sjezdech z dálnice… všude.
Už je tma a tak si z dálnice objednáváme v Legnici nocleh. 5* hotel, kde běžně stojí nocleh 200+€ dáváme za 60. Krásné město. -10stC a čerstvě nasněžených do 20cm sněhu. Nikde nezabírá sůl a všechno je krásně bílé. Po velmi dlouhé době si dáváme restaurační jídlo do porcelánu a ne do plastu z donáškou. Mají skvělý steak. 2 točená piva a jde se spát. Kdyby se nám nad ránem neztratila Charlie v hotelu, protože si bůhvíjak otevřela dveře, neměl by pobyt nejmenší chybu. Ráno se projdu městem a v klidu vyrážíme na posledních cca 390km domů. Ač si nás na hranicích nikdo nevšímá, lehce poznáváme, že jsme přejeli nejdříve CZ a následně SK hranice. Jak? Musím zbystřit pozornost, protože silnice se změnila na tankodrom s výtluky tak velkými, že není problém tam nechat duši. Čím to jen může být, že z 1200km je jen posledních 100 pravidelně osázeno dírami?