Kaso vymyslel a zorganizoval.
Gulážž.
Perná sobota začíná. Vstávám a chystám se na víkendový výjezd kdesi nad Gbelany, do nějakého sedla. Jenže před časem jsem zachytil, že by měla vyrazit stará parní Rajecká Anča na trasu Žilina – Rajec. To bych si neměl nechat ujít, ale jsou dvě akce v jeden čas. No nic, na guláš se přijde později.
Ráno se balím a podvědomě vím, kdy Anča startuje. Dokonce mám i plán, kde ji odchytím a vyfotím. Jsem zbalen a jedu. Pod viaduktem se mi zdá, že lokomotiva ještě kouří na nádraží. Stavím se do pozice, cosi houká… Ale co to? Nějaký jiný vlak…! Koukám do harmonogramu a jízdního řádu a zjišťuji, že jsem ji propásl o pár minut. Sedám do auta a stíhací jízda začíná. Dojíždím ji v Bytčici a chystám plán B, počkám ji na přejezdu v Lietavské Lúčce.
Anča kolem mě profrčela a já si nostalgicky vzpomenul, jak jsem s dědečkem jezdil „osmičkou“ (v osm ráno) do Šumperka do města. Pamatuju si zelené vagony dřeváky 3.csk a to, že se nemám za jízdy dívat z okna, aby mi jiskra z lokomotivy nevletěla do oka. Lokomotivu si ale nepamatuju.
Vlak profrčel, zamáčkl jsem slzu, zkontroloval fotky, sedl do auta a vydal se na cestu do gulášového sedla. Milan mi volal, kde jsem, ještě po cestě za vlakem, že už odbočil na lesní/polní cestu a kde to je. Nasměroval jsem ho a teď, skoro po hodině, jedu za ním. Hrabu se do kopce po staré, rozbité asfaltové silnici a přemýšlím, že ještě pár let a bude horší než cesta na Martinské hole.
Vidím sedlo a několik lidí s auty. Vidím Kasa. Milan nikde. Hej hola, kde máte Milana? Mám pocit, že netrefil úplně tu nejlepší cestu a přijíždí za dalších 20 minut.
Objevuje se i Fero a můžeme gulášovat. No co budu popisovat gulášku. Však už jste někdy na nějaké byli. Guláš á la Fero z divočáka byl jako vždy super. Sedělo se do tmy, pilo se do tmy, kecalo se do tmy. V noci přišlo trochu deště a ráno bylo zase krásně, jen se z děště po kopcích povalovalo trochu mlh.
Takže ještě pár fotek z docela pěkného víkendu…