Golf a letecké dny SIAF 2019

Letos je to s golfem nějaké naprd. Nějak není čas a možná ani chuť a tak se stalo, že kromě velikonočního golfového výjezdu jsem byl letos na golfu asi 6x. Výsledky samozřejmě podle toho vypadají.
I tak jsme vyrazili na Sliač – Tri duby a když jsme se tam v průběhu týdne chystali, přišli jsme na to, že se přes cestu, na letišti, koná letecký den SIAF 2019. Nejdřív, asi to zrušíme, protože tam bude miliarda lidí, ale potom jsme to zkusili, zavolali si na recepci a hřiště má být otevřené a navíc prázdné. Proč toho nevyužít a nepodívat se na letadla, která stejně budou létat nad námi a v podstatě jen pár metrů od nás. Vzali jsme s sebou i děda Vinca, který s námi prošel první devítku a na devítku druhou se posadil do restaurace a místy koukal na letadla.
Ve výsledku jsme, krom pozemního programu, měli lepší výhled na letadla, protože to bylo trochu zboku a nemuseli jsme mít zalomené krky a koukat přímo vzhůru. Golf ani komentovat nebudu, protože bylo poznat, že hluk, pozorování nebe a jiná rozptýlení výsledkům nesvědčí.
Tak aspoň pár fotek.
Na co jsem ale přišel?
že nějaká dieselgate a zamoření výfukovými plyny z aut můžou jít do háje a porovnávat je třeba s takovým jedním leteckým dnem (a že těch letadel denně na obloze je) není šance. Na golfovém hřišti, vzdáleném od runwaye cca 400m, to místy vypadalo, jako v podzimním ránu a mlhy se povalovaly tak husté, že ostrým nožem jste ji sice překrojit mohli, ale vidět stejně nic nebylo.
Jo… a viděli jsme třetího živého prezidenta „z očí do očí“ na vzdálenost asi 2m. Sice zrovna tohoto si vesmír mohl klidně odpustit, ale zase aspoň je nejoblíbenějším na Zomri
Ještě mě napadlo: v posledním časopise Digitální foto byla recenze a porovnání cestovatelských superzoomů a jelikž jeden z nich vlastním (Tamron 18-400mm F/3,5-6,3), koupil jsem si jej ze zajímoavosti a abych se dozvěděl, co na něj říká okolní svět. Tento objektiv mě nadchl svou univerzálností. Fotím s ním už víc, jak rok a půl a nedám na něj dopustit hlavně na nespočetných cestách světem nebo domovinou. Nesporná výhoda je ta, že nemusím objektiv měnit při změně stylu focení a tak si nezanesu si do těla foťáku prach v prašném prostředí a v podstatě stále jsem připraven na kulometnou salvu vznikajících fotografií. Navíc je zatěsněn proti vodě a prachu stejně, jako moje Canon tělo. Ano, má nějaké mouchy, které jsem očekával a ve vzpomínaném časopise se o nich také zmiňují. Leč, jak píšu o pár řádků výše a znovu to zopakuji, nedám na něj dopustit a fotky dovede udělat fakt parádní i na nejdelší zoom.