Před nějakým delším časem přišla na FB pozvánka od Zdeňka, že bude mít 60 roků a že by byl rád, kdyby se jeho kamarádi, když budou mít čas, sešli na Lysé hoře u hladícího bodu na malé setkání. Vychází to na středu v 10 dopoledne a tak mi to nějak zapadlo vzadu za mozek úplně do koutku. Jak se blížil termín, ukazovalo se, že bude docela pěkné počasí a navíc se pár Woláků začínalo zgrupovat a kout pikle, jak Zdeňka na kopci uprostřed týdne překvapit.
Jen tak ze zajímavosti jsem začal hledat, jaká je nejschůdnější cesta se na Lysou dostat a vycházely mi dvě možnosti: autem do Ostravice možná přespat v autě a z Ostravice cca 3 hodiny pěšky do kopce a k večeru minimálně 2 hodiny z kopce zpět nebo do Papežova a odtud to zkusit na kole a potom zpět k autu za pár minut.
Jak se blíží termín, kolo do kopce pomalu ale jistě vyhrává. Vychází mi výpočet: v 10 na kopci, hodina a půl až dvě do kopce, hodina a půl autem do Papežova, nějaká rezerva plus čas na kopci na zotavení a vyschnutí od potu. Takže kolem páté vyrazit z domu. Budím se před čtvrtou a snad ještě zaspím, jenže když je 4:20, začíná mě brát na spaní a to by nedopadlo dobře. Vstávám a jedu.
Před 6 jsem na místě, vytahuju kolo a dávám se na 8,4km dlouhé stoupání s převýšením nějakých 720m. Podle domácího výpočtu mi vychází, že stoupání by mělo být stejné, jako poslední kilometr, když jedu domů z práce. Nastupuji na kopec a hned od začátku dávám nejlehčí převod a tep se mi ustaluje kolem 155bpm. Říkám si, že to bude tím, že je to kolmo na silnici přímo do lesa. Místy se svah zvolní a můžu přeřadit. Wau, dokonce místo, kde jedu z kopce. A zase nejlehčí převod a strmý kopec. Po 40 minutách se dostávám na čtvrtý kilometr a potkávám odpočivadlo těsně před větším stoupáním. Koukám na hodinky a stále mi ukazuje zbývající převýšení 400m. Někde vzadu v mozku mi křičí malý trpaslík, že ten záhul teprve přijde, ale nikdo mu tady venku nevěří. Jedu. Prudký a prudší… Očekávám za každou zatáčkou trochu zvolnění, ale opak je pravdou a vždy se najde ještě prudší místo. Kua… Začínám Zdeňka proklínat a připravuji si hlášku, že na příští šedesátini nejedu, jedině kdyby je dělal někde na dálničním odpočivadle. Na silnici se objevuje 6km a já vím, že musím z kola. Tep stejně zůstává někde kolem 165 a tak zase nasedám a jedu klidným tempem uhánějícího slimáka. Když se objevuje nápis 600m… 500m vím, že mám vyhráno. Můj „trénink“, kdy jezdím do a z práce 2,8km se ukázal jako… jako… No nic. Věřil jsem si a dal jsem to za 1h37m
Je půl osmé a přes Lysou horu se valí mračna. Sem tam vykoukne slunce. Trochu počkám, než ze mě přestane téct ten vodopád. Převlékám se do suchého a jdu si dát snídani a pivo…
Zbytek ve fotkách. A Zdeňku: MNOGA LET. Bez tebe bych se na takové nevybral a už vůbec by mě taková šílená věc nenapadla…
BTW: zpět jsem to dal za 16:51 a to jen protože jsem to nemohl z toho prudkého kopce pustit a celou cestu jsem brzdil, abych nepřepálil nějakou zatáčku. Au moje ruky
    |
   |
    |
   |
   |
   |
   |
    |
   |
   |
   |
    |
   |
   |
    |
    |
   |
    |
   |
  |
- Credit: Cvrcek (c) 2019
Jo jo, Zdeňku. To víš, že to mám stejné, ale jelikož jsem v podstatě líný člověk, vyšlápl jsem si to na kole, abych se mohl dolů vést…
Martine, skvělý report a moc rád jsem Tě viděl … díky … i za výborné překvapení … vůbec mi Tě není líto, že ses trápil … já to znám … já se tam také trápím … a pak mám nebetyčnou radot, že jsem to dal … vím, že to máš stejné …