2 měsíce. Přesně tolik uplynulo od chvíle, kdy jsem se rozhodl, že bych mohl se sebou něco dělat.
Poprvé jsem začal běhat před čtyřmi roky. Tehdy to ale nedopadlo nijak slavně, jelikož jsem si asi po týdnu zlomil tříštivě ruku v rameni (nic to nemělo s během) a tak z běhu sešlo.
Důvod, proč jsem se rozhodl vyrazit a trápit tělo teď? Běh by měl mít důvod, protože běžet za něčím a vlastně nevědět za čím, je stejný nesmysl, jako koupit si stírací los a rovnou jej vyhodit bez toho, abych se podíval, kolik jsem to zase nevyhrál. Důvodů je plno.
– přichází vyšší věk a s tím línost
– dědičné dispozice. Když tak koukám na moji rodinu do všech kolen, které si pamatuju, tak vypadá, že bych měl být jednou malej a tlustej
– ráno jsem se budil už unavený a do ničeho se mi nechtělo, tak jsem si řekl, že bych se měl aspoň budit unavený a měl bych vědět, z čeho
– zkusit shodit nějaké to kilo, protože každý rok to jde tak o půl až jedno nahoru. Zkusit se dopracovat k Váze, kterou jsem měl možná před 15 až 20 lety.

Tak jsem vyrazil… Předsevzetí bylo, že 3km musím dát. Na poprvé to bylo s 10 přestávkami v běhu na odpočinek. Říkám si „bože, vždyť já neuběhnu v kuse ani 300m!!!) Začínám na 6:24min/km
Divné, vždyť sportuju, jednou za týden chodím na fotbal, na golfu člověk nachodí 10-13 km a sem tam se stane, že dáme i dvě osmnáctky…
I tak jsem si řekl, že ty 3km dám vždycky. MUSÍM!
Druhý den je to „jen“ 7 odpočinutí a téměř celý 1 km v kuse (6:19min/km)
…po deseti dnech dávám celých 3,5km v kuse za 5:56min/km a melu z posledního
Po 15 dnech přidávám 1km a dostávám se na 5:51
Kdy přijdou ty endorfiny, o kterých každý mluví?
No nic. Vypadá, že už běhám pěkně dlouho a jelikož jedna z motivací je, se dívat na grafy nadmořské výšky, kadence kroků, mapy, kudy člověk běží, objednávám si hrudní srdeční pás z Číny (originál Garmin tam vyšel 20€ i s dopravou – u nás je za 50,-)
Za další týden dávám své historické největší maximum – svůj světový rekord!!! Celých 5km (5:47) Nikdy jsem nebyl vytrvalostní sportovec a nejvíc jsem kdy uběhl na gymnáziu 3km. Sportoval jsem jen ty „výbušné“ sporty, kde potřebujete energii teď a hodně a na vytrvalost nikdy nedošlo…
Hned druhý den jsem se překonal a dal jsem 6km!! Ano, došlo i na 4 pauzy, ale až po 4km. Ale to ještě stále neběhám ani měsíc. Další den jsem úplně grogy, ale dal jsem si předsevzetí 3km, tak dávám aspoň 3. Po krátké pauze přecházím na 4km a snažím se je uběhnout jedním vrzem. Docela se mi to daří a díky sledování srdečního tepu dovedu korigovat tempo tak, abych neumřel po 2km a držel si tep na konstantní úrovni někde kolem 160tepů/min. Moje rychlost, snad i díky tomu, že přestávám pauzírovat, se začíná blížit k 5:30min/km a vypadá, že by tady mohla zůstat. Tempo kadence mám téměř stejné jako srdeční tep (cca 160-165/min) a od začátku října dávám 5km.

A co toto všechno dělá se mnou? Ztratil jsem 5% své váhy a nepamatuji si, kdy jsem takovouto váhu měl naposledy. Spím míň snad o 1-2 hodiny a budím se spokojený a odpočinutý. Občas mě něco bolí (z běhu a námahy), ale nejsem unavený. Přestaly mě bolet neidentifikovatelné bolesti a dnes už vím, že když mě něco bolí, z čeho to mám 🙂
A nějaké další předsevzetí? Běhám 2 měsíce. Týdně tak do 15km a určitě ne každý den. Chtěl bych snad ještě trochu přidat na délce běhu, i když je to otrava. Rychleji už snad ani ne, protože 5:30 je dost rychle… vlastně ne, minule mě jedna slečna tááákhle: „frnk“ předběhla a zmizela v dáli 🙂 Jenže na to se opravdu necítím.
Takže co bude dál? Nevím, když vydržím, zase za měsíc nebo dva napíšu…