Už jsme z toho udělali tradici, že se aspoň dvakrát do roka sejde (skoro) celá rodina. Teda spoň vždycky ti, kteří mají nějaký ten čas. Jezdíme takto už strašně dlouho. Asi +/- od roku 2000. Je sice pravdou, že ze začátku jsme to brali tak volněji, ale v posledních (možná deseti) letech se z toto opravdu stalo pravidlo. Vypadá, že si začínáme uvědomovat, že se málo rodin vůbec kdy sejde pohromadě. Že málo času trávíme se svými blízkými, protože všichni někam spěchají a žijí svůj vlastní život a zapomínají na ty, s kterými vyrůstali.
A jak bylo letos? Myslím, že zase suprově, i když se nás tentokrát sešlo méně, než kdykoliv jindy. Někteří jsou marodi, někteří neměli čas a měli to daleko, někteří mají jiné povinnosti, některým už chybí síly. I tak jsme se zase pustili do opékání, pití, zábavy, focení, do leštění historických vozidel, hraní si s dětmi, zapalování ohňů a prostě do všeho, co se nám chtělo dělat. Počasí nám vyšlo a dokonce i přes dešťové předpovědi jsme měli téměř celý víkend sluníčko. Sice chladno, ale modré azúro. A tak jsme všichni, vč. těch malých lidí, trávili venku na čerstvém vzduchu a do chaty jsme zalezli snad jen na spánek.
- Credit: Cvrcek (c) 2018
- Copyright: www.uhrak.eu / foto.uhrak.eu