Jedna oslava osmdesátky

Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale už i můj druhý rodič dovršil svých osmdesát roků.
A tak jsme se skoro celá rodina sešli na malou oslavu, jejíž místo jsme úspěšně tajili a různým fintám, vedoucím k odhalení, se vyhýbali. To pořád bylo: „no Michal/Martin/Maruška (dosaď si jméno) mi to už řekl…“ a všichni pěkně odpovídali, no vidíš, tak si to hezky užiješ 😀
Sem tam někdo z nás utrousil poznámku, že se půjde tam (v jedné vesnici) na oběd nebo však skok s padákem snad ještě zvládneš a do koše pod ten balon Tě snad dostaneme. Zůstávalo napětí a nejistota.
Dokonce, když Michal přivezl rukou přepsaný jídelní lístek (aby maminka nepoznala, odkud že to je, protože taková Pradědova bašta by asi prozradila úplně všechno), jsme úspěšně odolávali a celé to utajování směřovalo k letišti…
V sobotu v devět hodin jsme se sešli u rodičů, pěkně mamince popřáli a jelikož naši rodiče často chodili po Jeseníkách, vyrazili jsme na malou oslavu směr Praděd. Ještě stále nikdo nic neprozradil a první cesta vedla směrem k letišti. Před letištěm nastala změna a jelo se na opavské letiště, protože „tam jsme dohodli ten balon“. Po cestě maminka začala prozrazovat, že třeba ráno s holičkou rozebírali, jestli když ji pěkně učeše, nebude škoda si nasadit tu přilbu na skok s padákem a jestli se opravdu dostane do toho koše… Dokonce prozradila, že když měla před sebou jídelní lístek, celou noc googlila a hledala, do které to šumperské restaurace půjdeme, kde mají takový jídelní lístek. Bavili jsme se na tom celou dobu. Teprve, když jsme odbočili směrem na Karlovu Studánku (i odtud mají naši rodiče nějaké vzpomínky) a zastavili jsme na Hvězdě, padla první otázka, jestli jedeme na Praděd…
A tak jsme zažili pěknou neděli a jako vždy, přidávám pár fotek