Warning: A non-numeric value encountered in /data/www/uhrak.eu/www.uhrak.eu/wordpress/wp-content/themes/centilium/header.php on line 242

Dubček, invaze, Palach a ti druzí

50 let od „Internacionální pomoci spřátelených zemí“ a hlavně Sovětského svazu. Ale to uteklo. Zasekli se u nás na pěkných pár let. Dvacettři kdysi byla jedna generace.
Ale jak řekl soudruh Brežněv: při Vašem osvobození v roce 45 zemřelo několik milionů Rusů. A vy si myslíte, že Vás teď pustíme? Nepustíme, i kdyby měla být další válka.
Tím je dané všechno. Ukončená diskuse o tom, jestli jsme se mohli bránit. Mohli, ale bylo by to zbytečné a pro nás, s největší pravděpodobností, konečné řešení.

Jenže jsem se na to podíval z jiné strany. Co by bylo, kdyby tohoto nebylo? Kam bychom směřovali? Kde bychom skončili? Na Západě? Těžko. Zapomínáme na to, že Dubček a ostatní byli stále komunisté a tuto ideologii prosazovali. Šli jsme cestou komunistické internacionály.
Jakým směrem bychom tedy šli? Směrem Jugoslávie? Nebo směrem Norska, Švédska? Cestou Západního Německa? Těžko říct. Na Norsko máme málo ropy. Na Švédsko jsme byli málo kapitalističtí. Na Západní Německo zapomeňte rovnou. Na Jugoslávii? Chyběl nám kult osobnosti. Ale možná bychom jej postavili z Dubčeka. Jenže na to byl měkký a bez zásluh z WWII. Takže jak…? Co bychom tu měli? Druhou První republiku? Tak to asi taky těžko. Zapomínáme na válku, poválečné očekávání od komunistických slibů, že bude líp. Zapomněli jsme na období kolektivizace, kdy jsme opustili soukromé vlastnictví. V podstatě třicet roků pokřivené ekonomiky. Z toho dvacet roků budování komunismu. Už bylo málo lidí, kteří uměli nebo chtěli vrátit kapitalistickou ekonomiku. Možná se i báli, co přijde po prožitých padesátých letech. Tady se nechtěl měnit režim. Možná jen uvolnit.
Plno lidí podporovalo změny, na které svítalo. Plno lidí zemřelo a na plno lidí se zapomnělo. Na jednoho ne. Na Palacha. Na dalšího se už tak moc nevzpomíná. Na Jana Zajíce, který se upálil po Palachově vzoru v den 21.výročí komunistického puče – 25.2.1969.
A já budu trochu zlej. Já to, co udělal(i), nechápu. Podle mě to byl zbytečný skutek. Měl odvahu? Nemyslím si. Podle mě měli odvahu ti, kteří zůstali, žili a možná i protestovali jiným způsobem. Vznikl mučedník, symbol invaze. Jen symbol. I rudá hvězda je jen symbol. A to je vše. Jako rodič to absolutně nechápu. Zbytečná smrt. ZBYTEČNÁ! Všichni jsou hrdí na něj. A jeho rodiče? A zeptal se někdo jeho rodičů, jak to tehdy viděli oni? Nebyli by raději, kdyby se oženil, měl děti, možná z něj byl disident, možná dokázal něco víc?
Já si nedovedu představit, že by něco podobného udělaly mé děti. Vím, že se má vše odpouštět, ale s tímto bych se vyrovnával těžce. Ani nechci domýšlet. Jsem rád, že nemusím.

Takže: buďme rádi, že už tady vojska nemáme. Vzpomínejme a připomínejme. A nikdy nezapomeňme, že ideologie, která šlape po právech a svobodách svých občanů, je zlá. Každá! Ať má v symbolu kříž, dvojitý kříž, hákový kříž, tank, buldozer, hvězdu pěti nebo stocípou, půlměsíc nebo slunce. Protože svoboda, je to nejcenější, co máme.

Add a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *