Ráno je město vždy úplně jiné než večer. Dnes nás nečeká žádná dlouhá cesta a tak jdeme opět projít městem, navštívit všechny možné kostely (už jsem říkal, že se mi kostely líbí od (mé) nepaměti a můžu je vždy a v jakémkoliv množství, provedení a víře?), dát si kávu na slunci, jedno malé pivo, podívat se na domorodce a zase prostě nasát atmošku. Navíc je Vilnius univerzitním městem a tak je zde stále živo.
Najíždíme na dálnici a jedeme směr Riga. Při zastávce na kávu potkáváme (tuším) 4 harlejisty z Malacek. Riga je nádhera. Tady bydlíme přímo v historickém centru a navigace nás vede snad po pěší zóně. Až za nějaký čas zjišťujeme, že téměř celé centrum je autům přístupné, i když to tak nevypadá. Takže jezdím centrem a hledám hotel. Našli jsme na druhý pokus a třetí optání taxikářů. Zastavuji v 3m široké ulici asi 2m od vchodu, vyložím kufry a odvážím auto na hotelové parkoviště, které jsme dnes minuli už 2x 😀
Ubytujeme se, lehce se projdeme centrem, dáme večeři, Eika se jde natáhnout a já brouzdat městem, sednout si hned vedle baziliky sv. Petra na večerní pivo a čekat, kdy že to zapadne slunce a jestli přijde i tma.
Co mi dává tato cesta? Minimálně to, že od dnešního dne jsem schopen rozlišit Litvu od Lotyšska, vím, které je které, co je severněji, jaké je jejich hlavní město a jakou mají vlajku. Vím, že Lotyšsko je asi bohatší zemí a že tu jsou (z mého pohledu) méně vidět následky SSSR.
- Credit: Cvrcek (c) 2018