Půlrok se sešel s půlrokem a rodina se sešla na Olšanech. Tentokrát zase v úplně jiném obsazení. Některé děti jsou ve světě, jiné děti jsou malé. Další děti se nemají jak dostat na kopec. Nic to.
Dorazili jsme úspěšně v pátek k večeru, těsně před západem slunce. Pomalu se scházíme. Hrozné zjištění. Je úplně sucho. Neroste pomalu ani tráva, natož nějaké houby. Smaženice nebude. Dokonce i vestudni je prý málo vody. No co, bazén plnit nebudeme.
Počasí vychází a není to jako na jaře, kdy nám padají obrovské kroupy. Je jasno a přes den i teplo.
Bavíme se, pijeme, jíme, možná i něco hrajeme nebo sportujeme. Navíc je říje. Já zkouším ráno vyrazit k lesu, ale je to pozdě. Chtělo by to ještě o hodinu nebo i více dřív vyrazit. No, příště. Jeleny sice slyším, ale jsou velmi velmi daleko. Řekl bych, že i několik kilometrů. Jen v neděli ráno nějaký štěkající srnec pár set metrů za mnou…
