Warning: A non-numeric value encountered in /data/www/uhrak.eu/www.uhrak.eu/wordpress/wp-content/themes/centilium/header.php on line 242

O zvířátkách

Nedá mi to. Před delším časem nám odešel Mňauko, kocour, který kraloval místní ulici a přilehlým lokalitám. Byl to Pan Kocour, který se dožil 16 roků.
V listopadu za ním odešla do zvířecího nebe i Sendy westička ve svých 15.
Když odešel kocour, donesla nám sousedka nějakého kocoura, který už přes rok žil kdesi na ulici a za tu dobu se naučil, jak žít. Zvykl si na svůj prostor a tak naučit jej, aby bydlel u nás, je čistý nesmysl. Dělá si, co chce a u nás spíš není, než je. Nepřirostl mi k srdci.
Já jsem ho pojmenoval „Zmrd“ , co přesně vystihuje jeho povahu.
Za Zmrdem se z času na čas přišel podívat další kocour, který vypadá úplně stejně, jen je 2x větší. Asi to bude jeho brácha. Chodí za ním, žere mu žrádlo, bije se s ním, občas u nás spí. Ale mě se líbí trochu vic.
A je zima.
Podle stop na zahradě to vypadá, že se u nás občas ukazuje i jelen. Zatím jsem ho nevystihl a nepristihl, takže stoprocentně to jisté není.
K našim dvěma kocourům se přidává další zvířátko. Kuna skalní. Všiml jsem si kolem domu nějaké další nové stopy, tak jsem koukl na kameru a ejhle, kdo se nám to tady ukázal?
Šmejdí kolem aut, tak jsem vygůglil, co je na kuny nejlepší: pořídit si kočku. To jakože ke dvěma kocourům si mám pořídit ještě kočku?? To vážně?
No nevadí. Další radou bylo savo, protože kuny nemají rády silné pachy. I když jsem se dočetl, že kunám chutnají škodovky (uvidím, kdy přijde soused, že mu kuna vyžrala auto) a do japonců se jim nechce, vzal jsem savo a vystříkal jsem autům motory.
Snad to pomůže. Budu informovat…

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *