Rádio

Onehdá jsem si, při cestě autem, pustil rádio. Nemám rád rádia s hudbou, protože (asi skoro) každé rádio má svůj vlastní plejlist s cca 200-500 písničkami, které točí pořád dokola. Takže to bylo mluvené slovo. Jedno z celoplošných rádií. České. Zajímavé téma. Něco o Češích, historii, nátura, vlastnosti. Fakt zajímavé téma.
Vystřídalo se tam několik odborníků a mám pocit, že milion z nich byly sice kapacity ve svém oboru, ale současně to byl nějaký pseudoobor na výzkumném ústavu a jejich největším karierním úspěchem byl právě tento pořad. Chvílemi mluvili zasvěceně, chvílemi zapáleně až rozhořčeně a někdy i fundovaně k věci.
Asi si rozhážu své české přátele, ale měl jsem pocit, že to, co tam říkali, říkali úplně o jiných lidech, než které znám. Dokonce bylo vzpomenuto, že Češi nejsou šovinisati. Promiňte, ale víc šovinistický a propagandistický pořed jsem fakt dlouho neviděl a neslyšel. Měl jsem pocit, že mluvili o malých, úzkých skupinách lidí, které existují, ale nejsou tím, co by mohlo být považováno za kořen nebo reprezentativní vzorek.
Když jsem to tak poslouchal, napadlo mě, že snaha bagatelizovat a pokoušet se zevšeobecňovat jakýkoliv národ do jedné vlastnosti, jedněch zvyků, jednoho směrování je čistý nesmysl a hloupost. Z toho mi vyšlo, že hovořící vědečtí pracovníci se zaměřili na sobě známou komunitu možná 50 lidí, které považují za reprezentativní vzorek. Je to něco podobného, jako předvolevní telefonický průzkum agentur, z kterého Vám sice může vylézt správný výsledek, ale současně z něj můžete udělat úplný blaf.

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *